Aisha - rhodéský ridgeback

Škola, základ života.

Když jsem Aishu přivezla domů, vzala jsem si "mateřskou" dovolenou. Pár dní jsem ji nechtěla nechat samotnou. Komu by se to líbilo být sám v novém prostředí, nemám pravdu?
Hned jsme začali s učením. Nejprve si zvykala na jméno, na přivolání a protože

bydlíme ve městě ,tak i přecházení přes ulici. Musela si zvykat na spousty kolemjdoucích, aut i pejsků v parku.
Aisha je ale velice chytrá, tak jako všichni příslušníci její rasy, a tak se učila rychle a bez problémů.
Dokonce učila i ona nás - koukat se pod nohy, abychom ji nezašlápli, co nám chce svým kňučením a chováním dát najevo a v neposlední řadě nám ukazovala, jaké lumpárny dokáže takové malé štěně vymyslet.
Koupili jsme si literaturu, abychom se její výchově mohli dostatečně věnovat a tak se snažíme my i Aisha.
S menšími či většími úspěchy přijde na zavolání, sedne, lehne, podá packu, nosí aportek a chodí u nohy bez tahání.
Ale to záleží na tom v jakém rozpoložení zrovna je. A tak se občas stane, že musí být i pokáraná a to se jí nelíbí. Potom se ale začne víc snažit a předvádí, jak to bude vypadat, až z ní bude velká dáma.
Ze všeho nejraději má vycházky.
Už dávno jsme opustili místní park. Nejlépe se vyřádí na lukách u řeky Orlice nebo v přilehlých lesích. Ale to pan hajný nevidí rád.
Když nejsou k mání žádní čtyřnozí kamarádi, vezme zavděk Ondrou a pořádně ho uhoní.
Taky náš Honza jí vyhovuje. Chodí spolu běhat a to ji náramně baví.
Není tedy divu, že po tak namáhavé zábavě přijde domů zmožená, nechá si očistit tlapky a potom se natáhne na svůj oblíbený gaučíčěk a tvrdě usne.

A kdyby vám někdo chtěl namluvit, že ridgeback štěká, tak mu nevěřte. Naše Aisha umí štěkat ,a jak. Už nám to dvakrát předvedla. Ale když nemá opravdový důvod, řekli byste, že je němá.
S hlasem umí náš pes nakládat. Když se raduje, jen se potichu směje, hubu od ucha k uchu a lísá se. Pokud se jí něco nelíbí zavrčí a komentuje to nevrlým brbláním si pod vousy.
Když s ní náš Ondra dovádí ,lehce si poštěkne vyšším tónem hlasu.
Ale když si je jistá, že musí ochránit svou smečku, ozve se z její hrudi hluboké vrčení a potom stejně hlubokým hlasem začně štěkat.
Rovněž nám naše Aisha začala ukazovat, jak pracuje její šestý smysl. Začala totiž dělit lidi na skupiny:
bezva lidi, který si olížu a nechám se pohladit
lidi, ke kterým si čuchnu a nezajímají mě
lidi , kterým se raději vyhnu.


Co by každý slušně vychovaný pes měl znát:

S výcvikem pejska můžete začít v podstatě od chíle, kdy si ho přivedete domů a pejsek si na vás dostatečně zvykne a získá tu správnou vazbu na svého pána.První co se jsme Aishu učily bylo přivolání na jméno.Od toho se odvíjí další výcvik.Ovšem do věku cca 6-8 měsíců nesmí jít o tvrdý dril a dlouhé cvičení!  Povely říkejte vždy stejným hlasem, dávejte je jasně a vždy trvejte na jejich splnění. Buďte důslední !!! I kdybyste do splnění povelu měli psa nutit. Ale nesmíte ho při výchově bít. To by přineslo pravý opak.
Pes musí vždy povel provést přesně, tak jak by to mělo vypadat, třebaže mu s tím budete zpočátku pomáhat. Obecně je mnohem lepší před vydáním povelu psa oslovit jménem. Cvičení vždy ukončete cvikem, který bude proveden správně, třeba i jednoduchým "sedni" a obrovskou pochvalou, aby měl pejsek ze cvičení radost a neznechutilo se mu. Já po správně provedeném cviku, dávám Aishe malý pamlsek, tato motivace se nám opravdu osvědčila.

Ke mně

Štěně učte na přivolání již odmalinka. Zpočátku používejte povel "ke mně!" pouze tehdy, když jste si jisti, že k vám pes přijde nebo ho k sobě dokážete přilákat (např. na stopovací šňůře, apod.). U Aishy to nebyl problém, jelikož si nás od samého začátku hlídá, abychom se jí neztratili.
Psa oslovte a dejte mu jasný povel "ke mně!", zároveň trochu cukněte šňůrou a lákejte ho (netáhněte) k sobě. Stůjte při tom vzpřímeně, nenaklánějte se k němu. Pes reaguje nejen na hlasové povely, ale také na vizuální. Mohlo by se tak stát, že až ho jednou přivoláte a nebudete předkloněni, pes k vám prostě nepřijde. Když k vám pes přiběhne, posaďte si ho přímo před sebe a obrovsky pochvalte, dejte odměnu a pohrajte si s ním. Ale vzápětí mu opět dejte volno, aby si pes nespojil tento cvik s koncem jeho "svobody" a hraní. Pokud pes s příchodem k vám trochu váhá, zkuste začít hopsat, lákejte ho různými slovy, tleskejte a zkuste před ním couvat. To obvykle štěně donutí jít se k vám "podívat". Nikdy však neopakujte povel "ke mně!" vícekrát!!! Povely dávejte vždy jasně a pouze jednou! Až zvládnete cvičení na šňůře (tato etapa může trvat i několik týdnů!), můžete si dovolit psa nechávat na volno. Nejdříve cvičte na šňůře v klidném, nerušivém prostředí, bez ostatních psů a lidí, postupně zvyšujte náročnost prostředí a učte psa i odvolání i od ostatních psů, se kterými si právě hraje. Tento postup pak zopakujte i bez šňůry, od nejklidnějšího prostředí k nejrušivějšímu. Přivolání psa jako takové je dost zásadní cvik a můžete se při něm setkat s různými úskalími.
Jedním z nich jsou zajíci a srnky ve volné přírodě. V tomto případě se mi osvědčila ultrazvuková píšťalka. Nemusím pobíhat a hulákat jako na lesy na doslova letícího psa, který nevidí neslyší. Zvuk píšťalky vždy vnímá, přestane zajíce honit a vrací se k noze. Za to, že se vrátila ji vždy pořádně pochválím.
Pokud ale váš pes přes všechnu vaši snahu opakovaně honí zvěř, doporučuji při vycházkách používat stopovačku, která mu umožní volnější pohyb, ale zároveň mu nedovolí útěk.Mělo by být samozřejmostí, že pokud jdete se psem do lesa,je pes vždy na vodítku.

Sedni

Tento cvik se štěně učí poměrně snadno a rychle. Postavte si psa k levé noze. Dejte povel "sedni!". V zápětí chyťte pravou rukou obojek a levou rukou tlačte na jeho záď směrem k zemi. Když pes sedí, okamžitě ho pochvalte, odměňte a dejte mu volno. Pes by při plnění tohoto povelu neměl popocházet či poposedávat, či se jinak kroutit. Ze začátku si asi štěně bude sedat na stehno, vždy mu tento posed upravte do požadované polohy, tzn. že pes sedí rovně vedle vaší nohy (nebo před vámi) a teprve až pak ho odměňte. Tento cvik by vám měl zabrat asi tak dva dny .

Lehni

S nácvikem nezačínejte dříve, dokud nemáte perfektní "sedni!". Tento povel začínejte z polohy kdy pes sedí. Dejte povel "lehni!", zároveň pravou rukou (pokud mát psa vedle levé nohy) chytněte jeho tlapky, které táhněte mírně dopředu a zároveň levou rukou tlačte na jeho kohoutek směrem dolů. V momentě, kdy pes leží, hodně ho pochvalte a dejte pamlsek. Psa však stále přidržujte u země, zvednout se může až v momentě, kdy mu dáte "volno!" Tento cvik je poměrně náročný. Obzvláště u dominantních psů. Opět trvejte na přesném provedení cviku a štěně v ležící poloze opravte do správné, pokud se opět rozvaluje na boku apod. Počítejte s tím, že s tímto cvikem budete štěněti pomáhat podstatně déle, než tomu bylo u "sedni!"

Tento cvik učte pejska až tehdy, umí-li bez problémů chodit na vodítku.Povel jako takový znamená, že pes půjde u vaší levé nohy, jeho kohoutek bude zhruba na úrovni vaší nohy. Po povelu "k noze!" trhněte vodítkem (to je v pravé ruce) směrem k vaší levé noze, zároveň tleskněte levou rukou do stehna a přinuťte psa, aby šel k vaší noze. Jakmile se ocitne v požadované poloze, pochvalte psa, odměňte a povel znovu opakujte. Při tom však pokračujte stále v chůzi, nezastavujte se. Pokud se pes opět od vaší nohy vzdálí, povel zopakujte, plácněte rukou do stehna a vodítkem cukněte. Hned po správném přiřazení pochvalte, odměňte a pokračujte dál. Takto běžte třeba 100m, na konci cviku se zastavte s tím, že cca 2 kroky před zastavením dáte opět povel "k noze!" (tím získá pes čas na připravení se k provedení cviku, později už nebude taková příprava nutná)) a zastavte se. Při zastavení musí pes sedět rovně vedle vaší nohy. Při nácviku prostě štěně zadržte vodítkem a posaďte si ho vedle nohy. Pochvalte, odměňte a dejte "volno!". Někdo cvičí zastavení tak, že řekne "k noze!" a "sedni!" Povel sedni však budete muset v budoucnu odbourat, protože třeba na zkouškách není povolen. Tím si zastavení trochu zkomplikujete. Pokud psa učíte pouze na "k noze!" , brzy mu dojde, že po tomto povelu se má nacházet u vaší levé nohy a tím pádem se i začne sám zastavovat. Když psa učíte chození u nohy, neotáčejte se za ním ramenem. Jděte vždy přímo a rovně. Vodítko mějte v pravé ruce, mírně prověšené. Pes vnímá i vaši gestikulaci a může začít chodit podle vašeho ramene, ne podle nohy a bude se za vámi třeba "loudat" Postupně můžete začít trénovat rychlost chůze. Můžete přejí do klusu nebo pomalejšího kroku. Vždy ale před každou změnou zopakujte povel a teprve až pak proveďte změnu tempa.

OBRATY KOLEM NOHY

Obraty kolem nohy začněte provádět až tehdy, až bude mít štěně zafixovaný povel "k noze!", dříve ne. Zbytečně byste ho tím mátli, nepochopilo by, co po něm chcete. Obraty kolem nohy začínejte nejprve v chůzi. Obraty se snažte provádět v pravém úhlu nebo čelem vzad o 180° Vždy před každou změnou směru dejte povel "k noze!" a až pak obrat proveďte. Psa zpočátku přinuťte obrat provést trhnutím vodítka v požadovaném směru. Nikdy ho však netahejte. Vodítko mějte v pravé ruce, mírně prověšené. Obrat vpravo proveďte tak, že dáte povel, otočíte se o 90°doprava a zároveň při točení trhnete s vodítkem směrem doprava. Psa po každém obratu pochvalte. To samé dělejte při obratu doleva. Jen si dávejte pozor, aby vás pes nepředbíhal, mohli byste skončit na zemi :-)) Obrat čelem vzad je trochu složitější, nejen na popis. Dejte povel "k noze!", poté se za levou rukou otočte o 180° a zároveň při otáčení si vodítko za zády prohoďte z ruky do ruky, takže při dokončení obratu máte vodítko v levé ruce, tím si rychle psa trhnutím přitáhnete a opět vrátíte vodítko do pravé ruky, pokračujte v chůzi. Psa pochvalte! Pro jistotu si tento cvik zkuste nejdříve bez psa, hlavně si natrénujte obrat za levou rukou jako takový, abyste pak psa zbytečně nepletli. Obrat jako takový provádějte vždy na místě, pes obíhá vás, ne vy jeho! Když už obstojně  zvládáte obraty za chůze, můžete přejít i k obratům na místě. Je to trochu složitější, neboť se od psa vyžaduje větší preciznost provedení cviku, každá odchylka je hned vidět. Výsledkem by vždy měl být pes sedící rovně vedle vás. Při obratu doprava - dáte povel "k noze!", poté provedete obrat a trhnutím donutíte psa přiřadit se k vaší pravé noze. Pes, na rozdíl od vás, už nějaký krok udělat musí. Vy se točíte jen kolem své osy. Opět nezapomeňte, že se za psem neotáčíte ramenem, zůstáváte stát rovně. Můžete až jen doopravit psa, který si sedl šikmo vedle vás (za vás, před vás) - srovnáte ho do požadované polohy, odměníte, ale už zase musíte stát rovně. Obrat doleva provedete stejně, jen jiným směrem. Psa tentokrát již při vašem obratu pravou rukou chytnete za obojek, levou ruku zvenku dáte psovi pod břicho a celého ho otočíte (záď posunete dozadu) tak, aby zase seděl rovně vedle vás. Pes nesmí při tomto obratu nijak popocházet, vy se točíte kolem své osy, pes se k vám musí přirovnat. . Obrat čelem vzad (kolem své osy) provedete stejně jako při obratech za chůze. Jen při tom stojíte zcela. Při výcviku nezapomeňte povel "k noze!" před každou změnou směru tempa, apod. zopakovat a za každou provedenou změnu pejska pochvalte!

Zůstaň

Dejte psovi povel "lehni!" Když pes leží, dejte povel "zůstaň!" V tomto případě psa neoslovujte, mohl by si myslet, že ho voláte nebo že se od něj očekává, že vstane, apod. Postavte se cca 1 krok před psa. Když se pes pokusí vstát, řekněte "fuj!" a zopakujte povel "zůstaň" spolu s tím, že psa vrátíte zpět na původní místo do ležící polohy. Zpočátku stačí, když štěně vydrží na místě cca 5-10 vteřin. Postupně délku odložení prodlužujte. Až budete ve fázi, kdy vydrží před vámi ležet třeba i 5 minut, začněte vzdálenost od něj zvětšovat. Časem by měl pes vydržet pes na odložení třeba i hodinu, aniž by vás viděl. Na nižších zkouškách se požadují cca 2 minuty, aniž by pes svého pána viděl. Při odložení může pes ležet na stehně. Ke svému psovi se vracejte vždy kolem něj zleva, obejděte ho zezadu a postavte se vedle jeho pravého boku. Pes by měl stále ležet. Vždy ho pořádně pochvalte, odměňte a dejte mu "volno!" Úplně stejně trénujte odložení vsedě. Pro některé psy může být pozdější odložení vsedě problém, můžou mít tendenci si lehat

Vstaň

Tento povel učíme pejska buď z polohy kdy sedí nebo leží. Povel bychom měli říkat jako "vstááááň!" Zároveň s povelem chytneme levou rukou psa pod bříškem a zvedáme, pravou ho přidržujeme za obojek na místě. Ruku chvilku pod bříškem necháme (pes bude mít tendenci si opět sednout) a ev. dáváme povel "stůj!" poté psa pochválíme, odměníme a ihned se s ním rozejdeme po vydání povelu "k noze!" Nevracíme psa zpět do původní polohy, psi si sami o sobě chtějí opět sednout nebo lehnout, tak se povel aspoň zpočátku nácviku snažte upevnit následným rozejitím se. Později už nenecháváme po vstanutí ruku pod břichem, ale při nepatrném náznaku sednutí si, opakujeme povel "stůj!" Když už pes ví, co se od něj očekává, vynecháme zvedání psa pod břichem úplně. Zezačátku mu můžeme pomoci gestem, kdy po vydání povelu se mírně zhoupneme v kolenou směrem nahoru. Tento povel, resp. povel "stůj!" dobře využijete i na výstavách, kde se od psa očekává, že bude muset nějakou dobu stát (ovšem v jiném postoji než normálně).