Péče o psa
Základem je, aby pes byl zvyklý na tyto úkony. Nosit se v náručí, nechat si v klidu prohlédnout tlapy, zuby, uši a v klidu se nechat vykartáčovat . Toto vše se nám bude hodit až budeme psovi čistit zuby nebo uši nebo mu kartáčovat srst. A i když nebudeme chtít drápy stříhat sami, ocení i veterinář, že ho náš pes nechce při tomto banálním úkonu sežrat.
Péče o srst
Složení srsti RR
- Pesíky (svrchní krycí srst) jsou dlouhé tvrdé a hrubé.
- Podsada (spodní srst) je jemnější a kratší než pesíky.
Proces výměny chlupů probíhá ve třech fázích. Nejdříve chlupy dorůstají do konečné délky, potom se jejich růst na určitou dobu pozastaví. Následuje vytlačení chlupů chlupy novými a staré tak vypadnou. Takto se chlupy postupně vyměňují po celém těle, aby byla obnova přirozená.
Srst má krátké pevné pesíky a pravidelně se vyměňuje - tedy dochází k línání. V tuto dobu psa musíme denně kartáčovat, i tak se pesíky snadno zapichují např. do koberců a není snadné je odstranit. V období mimo línání je údržba velmi snadná - psa asi 1x týdně pečlivě vykartáčujeme např. kartáčovací rukavicí (záleží jak je pes znečištěný). Aby se nenarušovala přirozená mastná ochrana chlupů, není vhodné psy s touto srstí koupat příliš často. Stačí 2x za rok - záleží na využití (výstavy) a stavu (znečištění) našeho psa.
Hladkosrsté psy jen kartáčujeme kartáčovací rukavicí - gumovou nebo s jemnými drátky, gumovým oválem nebo štětinovým kartáčem. Velké psy snadněji vykartáčujeme oválným štětinovým kartáčem s páskem přes hřbet ruky - je podobný tomu pro koně. Potom můžeme srst ještě přetřít jelenicí nebo flanelovým hadrem. V období línání je vhodné - pokud máme pejska doma, ještě zlehka ho přetřít jemnou vlhkou houbou (pozor na kožní záhyby, ty udržovat v suchu). Tak se alespoň část chlupů z povrchu přichytí na houbu a nebudou hned na nohavici naší návštěvy.
Kartáčováním srst provětráváme a zbavujeme ji odumřelých částeček kůže, srsti, prachu a jiných nečistot. Všímáme si také stavu srsti a kůže. Můžeme tak včas odhalit drobná zranění, změny na nebo pod kůží, kožní nemoce a hlavně nežádoucí cizopasníky (klíšťata, blechy). Měli bychom také prohlédnout uši psa, tlamu a zuby, všímat si výtoků z očí nebo nosu nebo skontrolovat tlapy. Jestli není právě čas - vyčistit mu uši, zuby nebo nechat zastřihnout přerostlé drápy.
Jestli je pro psa kartáčování příjemné (a o to bychom se měli vždy snažit), pak bude i výborným prostředkem pro masáž celého těla. Psovi se prokrví pokožka a tím se zlepší jeho látková výměna. Vzájemně touto péčí prohlubujeme i dobré vztahy mezi námi a naším psím kamarádem. Často si můžeme všimnout, jak se pes při kartáčování slastně protahuje nebo nám olizuje druhou ruku. Vzájemná péče je jedním z prvků sociálního chování, které psi zdědili od svých divokých předků a určitě ji ocení i od nás.
Koupání
Koupat můžeme malá štěňata (asi od 8 týdnů) i staré psy. Musíme však zvážit jestli je to nutné.Obecně se doporučuje koupat psa asi každé tři měsíce. Je to ale velmi rozdílné podle plemene, které chováme (křížence koupeme podle typu jeho srsti). ím. Psy hladkosrsté nekoupeme často - nanejvýš každé 3 měsíce, aby se jejich srst neodmastila. Častěji také trpí kožními nemocemi a nadměrným koupáním, tomu můžeme ještě napomáhat. Samozřejmě pokud se pes vyválí v něčem nevhodném a k tomu se s ním ještě chystáme jet na výstavu, je nutné ho znovu vykoupat
Nejčastěji psa koupeme v šampónu, když je hodně špinavý a srst je cítit nežádoucími pachy (což vadí hlavně nám). Někdy psa musíme koupat ve speciálních přípravcích při léčení některých kožních nemocí. Běžné nečistoty (bláto na končetinách) raději pečlivě vysušíme, rozčešeme, necháme doschnout a potom vykartáčujeme. Dostane-li se pes do styku s chemickými látkami (např. v zimě posypová sůl na silnici), osprchujeme důkladně potřebnou část těla (končetiny, břicho) vlažnou vodou a pečlivě ji osušíme (kromě různých osušek můžeme použít i osušku pro miminka nebo látkové pleny, protože výborně sají vodu a snadno je zase usušíme). Častým sprchováním se vysušují nejen tlapy, ale i srst na končetinách a břichu (u psů s dlouhou jemnou srstí). V tomto případě můžeme při mytí sáhnout po kvalitních olejových koupelích (srst nebude tak přesušená a lámavá).
Postup:
- Do připravené lázně postavíme psa. Je-li to možné, pak čelem ke zdi, aby neměl tendenci z vany odcházet. To se týká hlavně větších plemen. S některými psy budeme možná i přesto trochu zápasit nebo musíme být alespoň stále ve střehu, aby nevyskočili.
- Psovi důkladně namočíme celé tělo kromě hlavy (jakmile psovi namočíme hlavu, bude mít snahu se celý otřepat). Tu umyjeme až úplně nakonec.
- Psa poléváme nebo použijeme sprchu (pokud se nebojí). Až je důkladně namočený (u psů s hustou srstí to není tak snadné) na několik míst naneseme šampón (záda, hruď, končetiny, ocas). Lépe se roztírá šampón předem rozmíchaný s trochou vody v láhvi. Tuto směs nalejeme psovi na záda a postupně rozetřeme na hruď, boky, končetiny a ocas.
- Pečlivě ho promasírujeme - podle hustoty srsti a dobře opláchneme.
- Po procedůře psa přikryjeme osuškou (kdyby se chtěl otřepat), dobře vysušíme a podle potřeby vyměňujeme ručníky (čím více mokrých osušek tím méně mokrých zdí).
- Po vysušení psa vyčešeme a opatrně mu prokapeme oči běžnými očními kapkami, vyčistíme nebo prokapeme uši a na závěr alespoň namažeme tlapky regenerační mastí .
Péče o uši
Uvidíme-li při prohlídce ucha na vnitřní straně boltce a v záhybech ústících ke zvukovodu špínu (ušní maz smíchaný s prachem), je nejvyšší čas ucho vyčistit. Pokud by se časem nahromadilo špíny více, ucho se bude špatně čistit a nečistoty by mohly snadno spadnout hlouběji do zvukovodu. Je-li ucho čisté, zbytečně ho nečistíme, abychom ho neodmastili a neničili tak jeho přirozenou ochranu.
Pomůcky:
Co bychom neměli používat - tyčinky na čistění provizorně udělané ze zápalek nebo špejlí. Ty se mohou v uchu velmi snadno zalomit a spadnout do zvukovodu. K čištění ucha nepoužíváme vodu (ani na vatovém tampónu),totéž platí i pro ostatní přípravky s vodou (vlhko může vytvořit prostředí pro bakterie a psovi tak spíš uškodíme) nebo alkoholem (ten ušní stélku příliš vysušuje). Do ucha nesmíme použít ani žádné drátky, sponky atd. - vata z nich snadno sklouzne a kromě toho, že mohou ve zvukovodu uvíznout, může dojít snadno i k jeho poranění.
Postup
Tak jako např. při čištění zubů je posadíme na klidné místo a pokud mají potřebnou výchovu, nemusíme je ani posadit zády ke stěně. Musíme počítat s tím, že spotřeba kapek bude výrazně vyšší než u malého psa. Pokud je nemáme a budeme čistit ucho dříve, než pronikne špína i do zvukovodu, pak se bez kapek i obejdeme. Velcí psi nejsou tak citliví a tak jim můžeme zvukovod čistit vatovými tyčinkami nebo vatou napevno namotanou na chirurgickou pinzetu. K vatovým tyčinkám můžeme přimotat ještě další vatu - ušní záhyby jsou větší. Musíme se přesvědčit, je-li vata namotaná pevně a nesjede. Totéž musíme udělat i s pinzetou. Namotané tyčinky si nachystáme dopředu - čištění pak půjde rychleji.
Péče o oči
Při denním kontaktu se psem si všímáme i stavu jeho očí. Určitě zaregistrujeme, že si pes tře oko nebo mu extrémně slzí nebo nemá z vnitřního koutku hnisavý výtok. Prohlédneme oko, jestli v něm není pes cizí tělísko, nejsou skvrny na rohovce nebo silně překrvené bělmo a spojivkový vak. U starších psů se může vyskytnout i zákal čočky. Cizí tělísko můžeme odstranit psovi sami. Podrážděné oko můžeme zkusit prokapat vhodnými kapkami (borová voda může oko někdy dráždit) nebo použít zklidňující mast (s azulénem). Nenastane li maximálně do týdne změna k lepšímu, měli bychom co nejdříve navštívit veterináře. Každopádně mu nesmíme aplikovat kapky, co nám naordinoval před půl rokem lékař, když jsme sami trpěli zánětem spojivek. Pes může mít zcela jiný problém (vada víček, alergické projevy), než zánět spojivek, nemluvě o době použitelnosti některých kapek.
Zevně - běžně odtraňujeme přebytky hlenovitého sekretu - tzv. ospalky, které se shromažďují ve vnitřním koutku oka. Použijeme k tomu např. jemný hadřík, buničitý kousek vaty nebo papírový kapesníček. Ten zlehka namočíme např. do čisté vody, fyziologického roztoku, oční vody nebo heřmánkového odvaru a opatrně setřeme ve směru od oka, abychom ho nepoškodili.
Vnitřně - odtraňujeme cizí tělíska v oku, která většinou končí ve spojivkovém vaku, ideálně ve vnitřním koutku. Upozorní nás na to pes, kterému slzí oko nebo si ho usilovně tře tlapou.
Než začneme oči psovi ošetřovat (kapání, aplikace masti atd.) musíme zhodnotit, jak moc si pes nechá tuto manipulaci líbit a jestli ho zvládneme tak, abychom mu neublížili. Podle toho si pak na pomoc raději přizveme pomocníka, který pejska podrží respektive jeho hlavu. Není-li nikdo po ruce, tak alespoň posadíme velkého psa do kouta nebo opřeme o sebe a uklidníme ho. Malého postavíme na vyvýšené místo, kde se většina psů cítí méně jistá a nekladou tak velký odpor.
Péče o zuby
K péči o zuby nepatří jen jejich čištění. Nenaznačí-li nám pes svým chováním (tře si tlamu o tlapu, koberec nebo dokonce špatně přijímá či žvýká potravu apod.), že má nějaký "problém", preventivně mu před čištěním zubů prohlédneme dutinu ústní i kůži kolem tlamy z venku. Někdy zdánlivá maličkost může skončit vytržením zubu. Kontrolujeme stav a barvu dásní - měly by být světle růžové (třešňově červená může znamenat zánět, problém je i snadné krvácení nebo ustupující dásně apod.), jazyka a pysků. Všímáme si ulomených zubů, jestli pes nemá kaz nebo jestli nemá mezi zuby zalomenou štěpinu kosti (psovi většinou malý kousek ani nevadí, ale při rozkladu může zavinit zanícení a zkažení zubu i dásně).
Zuby čistíme alespoň 1× za týden. U každého psa je to jiné, některému musíme čistit zuby 2× týdně a jiný má pěkné bílé zuby ještě za 14 dní. Vždy se musíme řídit stavem zubů. Ale uděláme lépe, pokud nebudeme čekat až se psovi žlutý povlak objeví a raději mu zuby budeme čistit preventivně.
Zpočátku čistíme jen nejvíce náchylné nebo postižené zuby - špičáky, stoličky, které jsou vidět hned na první pohled. Po určité době, kdy už nám pes věří a ví o co se jedná, držíme-li v ruce kartáček a pastu, začneme čistit i ostatní stoličky a později řezáky.
Zuby čistíme na klidném místě, aby se pes zbytečně nerozptyloval. Vždy postupujeme důsledně, ale jemně a trpělivě, aby se pes příště nebál. Odhrneme pysky a krouživými pohyby čistíme zuby nejdříve na jedné straně, potom na druhé.
Po čištění mohou psovi krvácet dásně (pokud jsme odstraňovali i zubní kámen), proto je na závěr potřeme navlhčeným tampónkem s např. tinkturou z šalvěje (přípravky na ošetření dásní k dostání v lékarnách) nebo peroxidem. Všechny pomůcky na čištění zubů udržujeme čisté.
Jako prevenci proti zubnímu kameni můžeme psovi podávat různé speciální kostičky na čištění zubů.
Pomůcky
Nejvhodnější je kartáček na zuby určený pro psy - je dokonce jemnější než kartáček pro děti. Psi totiž mají celkově jemnější kůži než lidé a to se týká i dásní. Proto se kartáčky vyrábí z jemných štětin. K dostání jsou různé velikosti.
- Prstový kartáček
- - podobá se gumovému náprstku a na jeho jedné straně jsou gumové štětinky. Je výborný tam, kde potřebujeme volné ruce - tedy když si pes teprve zvyká na čištění zubů, více hází hlavou a my bychom zbytečně hledali kartáček někde po zemi. Nevýhodou je, že nečistí tak dobře jako štětinový kartáček a je méně vhodný na čištění malých zoubků v malých tlamičkách, protože se prstem k zoubkům téměř nedostaneme.
- Pastu
- - používáme pouze určenou pro psy. Pasta pro lidi není vhodná, protože pes ji při čištění polyká a mohla by mu způsobit žaludeční potíže. V nouzi můžeme použít pastu pro děti (její složení je přizpůsobené tomu, že některé děti při čištění zubů trochu té pasty spolknou). Nemá ale tak dobrý čistící účinek jako pasta pro psy. Pasty pro psy se vyrábí v různých příchutích (na to můžeme také našeho mlsného psíka nalákat), antibakteriální nebo enzymatické.
- Zubní kámen
- - v malém množství ho můžeme (pokud si na to troufneme a pes je klidný) odstranit sami. Používá se k tomu speciální škrabka, nástroje humánních dentistů nebo se dokonce doporučoval hliníkový desetník, aby tvrdý kov nepoškodil sklovinu.
Péče o tlapy
Péče o drápy
Většina zdravých pohyblivých psů si drápy obrousí přirozeným způsobem. Těm ostatním musíme pomoci a to hlavně častou kontrolou stavu jejich drápů. Jsou to psi, kteří nemají zrovna ideálně utvářenou tlapu, psi s nedostatkem pohybu, nemocní nebo staří psi (málo se pohybují a mění se jim tvar tlapy), psi, které málo vodíme po hrubém pevném povrchu apod.
Při běžné péči o psa také kontrolujeme tlapy a drápy na nich. Neměli bychom je automaticky stříhat, když to není potřeba. Neopodstatněné stříhání drápů vede ke zrychlení růstu a tím samozřejmě i znovu ke zvýšené péči o ně. Proto jestli to jde, necháváme psa, aby si drápy obrousil přirozeným způsobem. U drápů kontrolujeme nejen jejich délku, ale také jestli jsou pevné, není-li některý ulomený, naprasklý nebo jestli není příliš obroušený. Poškozená mohou být i jeho upevnění (kožní val, drápová kost apod.). Většina nepříjemností je dost bolestivá a tak sám pes nám dá na jevo, že s jeho tlapkou není něco v pořádku. Drápy stříháme alespoň týden (podle citlivosti našeho psa) před nějakou akcí (výstavy, závody nebo i rodinný výlet), aby se případné zastřihnutí včas zahojilo a pejsek nekulhal.
Malá štěňátka mají velmi ostré drápky. Ty stačí opilovat pilníkem na nehty nebo použijeme jemný smirkový papír na kov (tady musíme dát pozor, abychom nepoškodili polštářky tlapek). Ustřihnout drápky většinou nestačí, protože i po ustřihnutí zůstávají i dál pichlavé. Pokud je má už i štěně přerostlé, odstřihneme špičky ostrými nůžkami bez špic nebo speciálními kleštičkami (gilotinka) a potom je ještě zabrousíme např. pilníkem.
Dospělí psi mají drápy velmi tvrdé a ne tak ostré špičky a proto by nám jen pilník či nůžky nepomohly. Tady budeme potřebovat speciální kleštičky na drápy. Na menší drápky můžeme použít i ostré kleštičky na nehty, ale tak jako nůžky nejsou stavěné na sílu drápu a místo ucvaknutí by hrozilo prasknutí drápu - někdy po celé délce nebo jeho pohmoždění. Obojí je pro psa velmi bolestivé.
Kleštičkami odstřihneme špičku a postupně odstřiháváme zbytek. Neodstřihneme hned nepotřebnou část drápu naráz, mohli bychom jej snadno zastřihnout do "živého." U psů se světlými drápy je pod průhlednou rohovinou poměrně zřetelně vidět vyživovaná část a podle ní stříháme. Přesto bychom měli pár milimetrů nechat jako rezervu. U tmavých drápů postupně odsřiháváme malé části a zároveň po každém odstřihnutí kontrolujeme drápek ze spodní části a na řezu. Nakonec ostré části drápu zarovnáme kleštičkami dokulata. Špatně zastřihnutý dráp, který krvácí, vydesinfikujeme (lékárnička) a zasypeme práškem na zastavení krvácení nebo krvácející konec drápku chvíli podržíme ve smotku vaty namočeném ve studené vodě. Nesmíme zapomenout na drápek na pátém prstu (ten je o něco výše na vnitřní straně přední končetiny), který může bolestivě zarůst zpět do polštářku. Někteří psi tento prst mají odstraněný a některým ani nenarostl.
Pokud si na stříhání drápů netroufneme nebo nemáme vhodné nástroje, můžeme nechat psovi zastřihnout drápky v salónu pro psy nebo u veterináře. Výhodné je spojit stříhání drápků např. s odstraňováním zubního kamene. Pejsek je v narkóze a tak se mu tento úkon nezdá tak nepříjemný a dokonce ani tehdy, pokud se drápek špatně zastřihne a teče z něj krev. I když ho to možná po probuzení bolí, nespojuje si to přímo se stříháním rápků.
A na konec to nejdůležitější - pokud byl pes alespoň trochu hodný, vydatně ho pochválíme, tak jako při jiných úkonech.
