Pro tuto stránku jsem se rozhodla proto,že jsem svědkem toho,jak často si lidé pořídí čtyřnohého přítele a stejně snadno se ho zbavují.
Zvažujete pořízení psího společníka? Pokud ano, nejprve se zamyslete nad tím, jaké povinosti vám s jeho pořízením začnou. Jste opravdu připraveni na společné
bydlení psem?
Pokud si pořídíte psa, připravte se na:
- Pravidelné venčení (alespoň 3x denně)
- Sbírání výkalů po psovi (v rámci ekologie)
- Pravidelné doplňování stravy a vody pejskovi
- Pravidelnou návštěvu veterináře
- Výdaje za veterinární péče
- Pravidelnou péči o srst (česání, koupání)
- Poničené věci
- Úklid loužiček
- Úklid psích chlupů, atd.
Než si pořídíte psa,zvažte své fyzické předpoklady, váš životní styl, zájmy, prostředí, do kterého chcete přivést psa, závazek, který vůči psu a komunitě, ve které žijete, přijímáte.Měli byste se v prvé řadě dobře informovat o jeho potřebách a následně zvážit, zda budete schopni tyto potřeby uspokojovat, a to po celý život zvířete. Zvíře je živý a citlivý tvor. Neměli byste předpokládat, že jej „dáte pryč“, až vás přestane bavit nebo vám péče o něj začne být na obtíž. Zejména pro psy, kteří jsou schopni navázat s člověkem blízký vztah, to může znamenat značné trauma.
Pokud máte pochybnosti o tom, zda budete moci věnovat zvířeti dlouhodobě dostatek času a potřebné péče, raději si je vůbec nepořizujte.
Pokud si nejste jisti vhodnou volbou plemene, poraďte se s profesionálními odborníky (s veterináři, chovateli, specialisty na chování psů, cvičiteli psů apod.). Zásadní a bohužel častou chybou je výběr zvířete pouze podle vzhledu.
Optimální doba odběru je okolo 8. týdne věku psa.
Štěňata by rozhodně neměla být odebírána před 7. týdnem věku. Koncem 7. týdne musí být štěně již socializované, tj. musí projít tzv. fází vtiskávání. Do dvou měsíců psa musí být věnována každému štěněti dostatečná a odpovídající péče u chovatele. Každému štěněti by se mělo dostávat bohaté pozornosti a především cíleného, bezpečného setkávání s ostatními příslušníky jeho druhu a s člověkem (získávání nezbytných sociálních dovedností a poznatků).
Seriózní chovatel by vám měl být ve všem maximálně nápomocen (i do budoucna) a ochoten podat příslušné informace, které jsou pro vás důležité.
Zvíře, které máme ve své péči, má nejen základní potřeby materiálního rázu, jako je dobrý pelíšek či jiné „ubytování“, vhodné krmení, správné ošetřování a veterinární péče. Potřebuje také kontakt s člověkem, porozumění z jeho strany a ohleduplné a citlivé zacházení. Jedním z nejčastějších problémů našich „domácích mazlíčků“ je nuda. Zvířata, která by jinak trávila svůj den sháněním potravy, bráněním se dravcům, hájením svého teritoria a kontaktem s příslušníky svého druhu, v péči člověka žádnou z těchto činností na práci nemají. Pokud pes zůstává doma dlouhé hodiny zavřený o samotě, bude trpět psychicky a pravděpodobně i fyzicky (nečinnost, nedostatek podnětů a pohybu).
Pes má jíst jako člověk – snídaně, oběd, svačina, večeře…
Pes jako šelma má trávicí ústrojí přizpůsobené k pojmutí většího množství potravy v delších intervalech – dospělý pes by měl dostávat krmení 1x denně (u velkých plemen 2x denně pro předcházení torze žaludku). Překrmováním zvířeti neprospějeme, pouze přispějeme ke vzniku zdravotních problémů.
Pes se může odměňovat kousky čokolády
Pro psa je čokoláda velmi škodlivá – ve větším množství dokonce jedovatá!
Pes ke správnému vývoji potřebuje kosti
Pokud pes konzumuje kosti ve větším množství, mohou způsobit zácpu, drůbeží kosti jsou lámavé a mohou psa poranit. Pokud pes dostává vyváženou stravu, kosti nepotřebuje.
Pes se výcvikem znásilňuje a trápí, je lepší mu nechat svobodu pro rozvoj osobnosti
Pes potřebuje alespoň základní výchovu a výcvik - díky tomu, že je poslušný a že se na jeho uposlechnutí dá spolehnout, mu může jeho člověk dát možnost svobodnějšího pohybu a nemusí se bát, že jej v případě potřeby nezvládne (o tom, jak by měly vypadat správná výchova a výcvik, co je v rámci nich přípustné a co nikoli apod., se můžete poradit se zkušenějším chovatelem nebo se obrátit na zkušeného kynologa).
Pes v paneláku se trápí, zato pes na zahradě u domu se má dobře
Záleží na tom, jak se psovi věnujeme. Pokud s „panelákovým“ psem chodíme na dostatečné procházky, hrajeme si s ním a pes se cítí členem naší rodiny, bude mnohem spokojenější než pes, který má sice k dispozici velkou zahradu, ale nikdo si jej příliš nevšímá.
Pes může spát celý rok venku v boudě
To rozhodně není pravda. I když má pes k dispozici zateplenou boudu, měli bychom jej při větší zimě brát do domu (spát venku mohou pouze některá odolná plemena jako sibiřský husky, čau čau, německý ovčák, bernardýn, samojed nebo aljašský malamud). Na druhé straně ale není pravda, že:
Psa je v zimě na procházku potřeba vždy oblékat, aby nenastydl
Oblékání za normálních okolností potřeba není. V některých případech však může být na místě – pokud je pes nemocný, čerstvě ostříhaný, nebo má pobývat delší dobu v chladu bez intenzivního pohybu či pokud jsou extrémní mrazy a pes je zvyklý na přetopený městský byt. Některá plemena jsou také choulostivější než jiná (je třeba se poradit s veterinářem).
Budete mít odpovědnost za svého psa i vůči svému okolí
▪ Odpovědně zvažovat pořízení zvířete (vhodné podmínky atd.). Nedávat zvíře jako dárek, pokud s tím obdarovávaný není dobře srozuměn a připraven se o zvíře správně starat. Také děti by měly být vychovávány k tomu, že zvíře není dárek, který třeba brzy omrzí, ale živý a cítící tvor.
▪ Poznat potřeby zvířete a věnovat mu dostatek času, lásky a vhodné péče.
▪ Zabránit nechtěnému množení zvířat, nejlépe kastrací.
▪ Respektovat zákony a dbát na to, aby zvíře neobtěžovalo a neohrožovalo ostatní lidi ani zvířata (i tento aspekt zvažovat již při výběru zvířete a nepořizovat si zvíře, které kvůli jeho fyzickým nebo povahovým vlastnostem budeme obtížně zvládat - příliš velké, agresivní apod.).
▪ Naučit se rozumět zvířeti a předcházet tak problémům a konfliktům pramenícím z neznalosti (například nepřivádět psa do situací, kdy by mohl reagovat útokem)
▪ Při výběru psa nebo kočky pokud možno upřednostňovat zvířata z útulku nebo opuštěná zvířata. U psů z útulku se může někdy stát, že mohou kvůli své předchozí špatné zkušenosti s lidmi po delší či kratší dobu projevovat problematické chování, a jsou tedy vhodní pro zkušenějšího a trpělivého chovatele. I oni však chtějí žít a nenést celoživotně trest za bezohlednost a necitlivost svých předchozích majitelů.
▪ U čistokrevných zvířat vybírat mezi takovými plemeny, která nejsou přešlechtěná a u kterých se neprojevují závažné zdravotní problémy způsobené šlechtěním, abychom tak nepodporovali extrémní trendy ve šlechtění.
▪ Jestliže najdete opuštěné nebo toulavé zvíře – i pokud se zvířete chcete ujmout, buďte opatrní, zvířata mohou trpět různými nemocemi, zejména psi mohou mít velmi nebezpečnou vzteklinu. První cesta nalezeného zvířete by v každém případě měla vést k veterináři. Jinak v případě nalezení toulavého zvířete volejte nejbližší útulek nebo městskou policii.
Kdo jsou vlastně dnešní psi?
.. Psi byli domestikováni, aby pomohli člověku snadněji přežít.
.. Jejich úlohou bylo chránit zdroje obživy a majetku, upozornit na blížící se nebezpečí a zvýhodnit člověka při lovu.
.. K plnění řady úkolů se jejich vrozené instinkty musely zdokonalovat a rozvíjet (zejména instinkt lovecký, obranný a sociální).
.. Ani současní psi nepřestávají být smečkovými predátory, kteří následují vůdce, brání svá teritoria, soutěží o pořadí ve smečce a o potravinové zdroje.
.. Vzorce sociálního chování dnešních psů se zásadně neliší od chování jejich divokých předků.
Četnost pokousání psem je v různých věkových skupinách odlišná.
Poranění jsou nejčastěji zaznamenána u dětí, nebo naopak u starších osob.
Pokud jde o postižení jednotlivých částí těla, u starších dětí bývají při napadení psem nejčastěji postiženy končetiny, a to především končetiny horní. Při poranění končetin hrozí vznik abscesů a riziko zánětů šlach a kloubů.
Druhé místo v četnosti poranění a úrazů způsobených psem zaujímají poranění hlavy a krku, za nimiž následují úrazy trupu.
U dětí do 4 let představují poranění hlavy a krku až 2/3 všech úrazů vzniklých pokousáním psem.
Nebezpečná napadení, vedoucí ke smrti, převažují právě u malých dětí, které umírají nejčastěji na poranění hlavy a krku vykrvácením z hlavních tepen.
DĚTI A PSI
Nikdy nenechávejte dítě se psem o samotě a nedovolujte dítěti hrát se psem hry, které stimulují psa k agresivitě.
.. Pes, u kterého se již někdy projevilo agresivní chování vůči člověku, je nevhodný pro držení v rodině s dětmi.
.. Citlivě zvažte, zda vaše dítě neprojevuje příliš nezvladatelný strach, obavu či respekt ze psů, a jestliže ano, odložte pořízení psa na pozdější dobu.
.. Buďte obezřetní zejména v situacích, které psu signalizují jeho nadřazenost (úspěšné bránění určitého místa, potravy, hračky apod.)
.. Přestáváte-li chování psa zvládat a kontrolovat, vyhledejte odbornou pomoc u profesionálních cvičitelů či dalších odborníků.
Naučte děti základům bezpečného chování vůči psům a jak se zachovat v případě, že jsou psem ohroženy či napadeny.
.. Bez svolení majitele, přítomnosti dospělého není vhodné, aby dítě hladilo cizího psa (před projevem jakékoli náklonnosti dítěte vůči psu by měl pes mít vždy možnost si dítě očichat).
.. Pozorujeme-li náznaky nelibosti psa vůči dítěti, je nutné kontakt dítěte se psem ihned přerušit.
.. Dítě by nemělo před neznámým psem utíkat, křičet.
.. Je vždy potřeba, aby si dítě hrálo se psem pouze za dozoru dospělé osoby.
.. Dbejte na vhodné a správné chování dítěte vůči vlastnímu nebo cizímu psu.
.. Pes by neměl být rušen dítětem při spánku, krmení či péči o štěňata.
.. Zvýšené pozornosti a opatrnosti je potřeba při jakémkoli kontaktu dítěte se psem.
.. Je-li dítě ohrožováno cizím psem, nemělo by se dívat psovi upřeně do očí, přímý pohled může vyprovokovat bezprostřední útok psa. Pokud je to jen možné, dítě by mělo zůstat v klidu a vyčkat, jestli se pes sám vzdálí. Teprve je-li pes dostatečně daleko, dítě by mělo pomalu pozpátku ustupovat, nemělo by se v žádném případě dávat na útěk.
.. Je-li dítě při útoku psa sraženo na zem, mělo by se stočit do klubíčka a chránit si pažemi hlavu (lokty směřují ke kolenům, sepnuté dlaně chrání temeno hlavy a zápěstí uši).
.. Je potřeba, aby byl pes od dítěte co nejrychleji odehnán, odlákán apod. dospělou osobou.
Jak se zachovat při ohrožení psem – případně jeho útoku:
1. Snažte se zachovat klid.
2. Zvažte vaši situaci a pokuste se z reakce a postoje psa nalézt odpovídající řešení.
3. Vyvarujte se rychlého a náhlého pohybu. Jakýkoli prudký pohyb (paží, ruky apod.) může nastartovat útok psa. Stůjte klidně a nechte ruce podél těla. Nesnažte se před psem zachránit útěkem!
4. Nedívejte se upřeně, strnule psu do očí. Psi zaměřují svou kořist pohledem a přímý pohled může iniciovat útok psa (pes se považuje sám za kořist a z takové situace pro něho plynou pouze dvě možnosti: utéct nebo zaútočit).
5. Navzdory vašemu stávajícímu rozpoložení a situaci, snažte se na psa mluvit konejšivým, klidným hlasem. Důležitá je intonace vašeho hlasu, nikoliv obsah slov. „Dívejte“ se na psa jakoby mimoděk, bočným nefixovaným pohledem a sledujte jeho reakce.
6. Pokuste se pomalu pozvolna od psa ustupovat, nepřestávejte mluvit konejšivým hlasem (např. hodný pes, apod.). Přijde-li k vám, nechte se očichat. Nechte psa odejít. Vyčkejte a pomalu, pozpátku se od psa vzdalujte.
7. Pokud se vám nepodaří útok psa odvrátit, pokuste se, podle vašich schopností a možností, jeho útoku čelit.
8. Uvědomte si, že ve skutečnosti jen velmi málo psů je cvičeno ke střetu s člověkem (služební psi). Většina psů, kteří ohrožují člověka na veřejnosti, jsou psi mezi „útokem a útěkem“.
9. Nedokážete-li či není-li možné se psu postavit, snažte se k němu natočit bokem a zády. Přikrčte se a ohněte záda, ruce přitiskněte k tělu, schovejte je do klína. Čelný útok je pro psa snazší, neboť při něm může napadnout končetiny, krk, bradu, rameno apod. Naopak odvrácená pozice (schoulené tělo) snižuje pravděpodobnost či intenzitu útoku psa a závažnost poranění.
10. Zaútočí-li na vás pes či srazí-li vás k zemi, stočte se do klubíčka, chraňte si pažemi hlavu (lokty směřují ke kolenům, sepnuté dlaně chrání temeno hlavy, zápěstí chrání uši). Nehýbejte se, zůstaňte v klidu. Vyčkejte až pes odejde. Nepodceňujte vzdálenost mezi vámi a psem, než se rozhodnete vstát. Při vstávání sledujte bedlivě reakce psa, pokud je stále v dohledu a jeví-li o vás zájem, raději se vstáváním vyčkejte.
Váš aktivnější přístup v rizikové situaci může střet se psem zcela zažehnat.
Vždy je ale třeba bedlivě situaci vyhodnotit, zvážit své možnosti, prostředky obrany i šanci na úspěch.
1. Pokuste se vykázat psa ze své blízkosti rozhodným, pevným hlasem, např. „Jdi domů. Jdi pryč“.
2. Pokud pes setrvává ve vaší blízkosti a nejeví známky odchodu, stupňujte svou hrozbu (hlasitějším, hlubším zvoláním).
3. Podívejte se psu přímo do očí a vykročte proti němu. Některé psy vaše rozhodnost od útoku odradí.
4. Pokud pes neuteče a bude-li se snažit vás obíhat, točte se k němu čelem.
5. Pomalu se od psa pozpátku vzdalujte.
Naučte se významu tzv. řeči „těla“ psů.
Z celkového chování, postoje či z bohaté škály dalších výrazových prostředků psa získáte představu o jeho bezprostředním úmyslu.
Přátelské vrtění ocasu se liší od „vrtění ocasu“ psa vám přátelsky nenaladěného.
Buďte obezřetní a chovejte se tak, abyste rizika pokousání psem minimalizovali.
Nezapomínejte na podněty a situace, které mohou spustit instinktivní chování psa, stejně jako na situace, které takovému chování psa předcházejí.
Nepřispívejte svým chováním ke vzniku rizikové situace.
Naučte se naopak rizikovým situacím předcházet. Mějte na paměti, že většině poranění správným chováním skutečně předejít lze.
Jak postupovat při poranění psem:
.. Okamžitě zajistit poraněnému první pomoc, lokální ošetření rány běžnými dezinfekčními prostředky (účinné je i vymytí ran běžnou mýdlovou vodou).
.. Podle závažnosti poranění a výsledků veterinárního vyšetření zajistit bezprostřední, příp. následné odborné lékařské ošetření či léčbu. Při podezření na vzteklinu se nedoporučuje rány šít.
.. Každé i minimální poranění člověka psem (škrábnutí zuby) je nutno považovat za velmi nebezpečné, jedná- li se o psa nakaženého vzteklinou.
.. Vždy je nutno pátrat po původu psa, který poranění způsobil (zjistit chovatele, majitele, zapsat si jeho jméno, adresu, telefon).
.. Chovatel (majitel) je povinen zajistit, podle § 4 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., aby jeho pes, který poranil člověka, (případně přišel do přímého kontaktu s poraněným člověkem za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou), byl neprodleně vyšetřen veterinárním lékařem. Další vyšetření psa je nutné po 5 dnech.
.. Pokud tak chovatel (majitel) neučiní, je nutno informovat Policii ČR nebo příslušnou veterinární správu, která je kompetentní tyto problémy řešit.
